„Koukni, ten mrak vypadá jako drak nebo lochneska“. Nějak podobně vždy začínala moje hra s dcerou, kdo uvidí víc věcí v rychle se měnících mracích. Často jsme vydržely dlouhou dobu sledovat proměny jednoho mraku na různé bytosti . Zvlášť navečer, při barevných červáncích nabývala oblaka reálnou podobu bájných zvířata a krajin. Teď už je dcera velká, ale tuhle hádanku si se mnou ještě občas ráda zahraje. A já ji v různých obměnách sama se sebou hraji znovu a znovu.
Jsem v tomhle docela ujetá, hledám obrázky ve všem. V barevných skvrnách rozpitých vodových barev. Ve starých omítkách, kde vidím mapy kontinentů nebo zvířata. V dlaždicích a ve dřevě. Jeden čas jsem si fotila praskliny v dlažbě, vždy mě fascinovalo, když se v nějaké prasklince prorvalo klíčící semínko.
Jsou to chvíle kdy probouzím svoji kreativitu, obcházím svoji racionální část a napojuji se na jakýsi zdroj ve mně. Proudí z něho stále nové a nové nápady. Někde jsem se dočetla, že už Leonardo da Vinci se ve své malbě zajímal o náhodné skvrny a praskliny ve zdech a trénoval tak svoji představivost.
A švýcarský psychiatr Herman Rorschach měl skvělý nápad a vytvořil sérii inkoustových skvrn, které využívají stejný princip – vyvolávají v lidech reakce a podněcují jejich fantazii. Jeho inkoustové skvrny daly za vznik slavnému Rorschachovu projektivnímu testu, který používají především kliničtí psychologové.
I proto mně tak učarovalo malování horkým voskem. Pro tu proměnlivost a hru barev. Kdy vznikají skvrny a textury, ve kterých můžu najít cokoliv. Barvy jsou neustále v pohybu, stačí je jenom nahřát žehličkou nebo horkovzdušnou pistolí a stále vytvářejí nové obrazy. Nahřátý vosk teče a obrazy se mění až do chvíle, kdy vosk zcela ztuhne. V jednom okamžiku je obsažena krása i pomíjivost
Zkuste se někdy zahledět do mraků, třeba potkáte i slona. A co tenhle obrázek – našli byste v něm příběh, nebo nějaké bytosti? Já jich tam vidím hned několik – a jak to máte vy?